Stopování
Tento týden pro nás nebyl vůbec snadný, ale nejhorší už máme snad za sebou a můžeme se vracet k těm světlejším momentům.
Minulou neděli (snad ne úplně poslední teplou) jsme s Kurtíkem vyrazili na stopy na Hrad. Klučinovi jsem našlápla rovnou stopu (téměř přes půl zahrady :) ) a musím říct, že mi udělal náramnou radost jak krásně ji vypracoval - pár fotek v odkazu na konci článku. Potom co se vydováděl a prozkoumal každé stéblo na zahradě, snědl něco jablek a vypil téměř všechnu vodu, nás dohnali rodičové s Moňulkou. A prý že nám to moc nepošlapali a rádi by viděli klučičáka stopovat (když ho pořád chválíme). Našlápla jsem tedy ještě jednu kratší stopu. Kurtík mi ostudu neudělal a pracoval jako by to tam měl namalováno :D
Poté co jsme došli nakonec mi maminka povídá - no to teda zírám jaký jste pašáci, našlápla jsi to přesně v místech kde jsme všichni prošli ( :-o ) Větší pochvalu jsme si nemohli zasloužit.
Po této krásné neděli nám však začali trošku starosti.
Moňulka už v úterý jen polehávala a zdála se trošku nafouknutá, nicméně odpolední procházku zvládla bez větších problémů. Na ranní venčení jsem ji však již musela dostávat z boudy téměř násilím a s bolestmi. Do odpoledne se holčička nafoukla jako koule a už jsme měli naspěch - na zadní nohy už se téměř nemohla postavit. Na veterině jsme absolvovaly vyšetření a byly jsme odesláni na sono a rentgen (prý ráno). Bříško měla tvrdé jako kámen a bolest jí byla vidět na očích :( Dle sona měla nádor, který jí utlačoval močovou trubici a vše se v ní hromadilo :( Ještě dopoledne ji operovali, zavedli jí katetr a odstranili nádor. Naštěstí vše proběhlo bez komplikací a v sobotu jsme holčičku mohli odvézt domů. Ta obrovská radost co jí koukala z očí se nedá popsat.
Její stav se lepší den ode dne - i když při vstávání ji zadní nožky ještě úplně neposlouchají a občas je na ní vidět, že má bolesti, zvládá to náramně a brzy bude jistě zase běhat a honit se s klučičákem.